Přírodní procesy po dlouhou dobu dokázaly čistit vodu znečištěnou člověkem. S rozvojem techniky, dopravy, chemie i s růstem populace v 19. a zejména 20. století však začalo znečištění řek převyšovat schopnost přírody eliminovat z vody nežádoucí látky. Znatelně začaly být ohrožovány i podzemní vody. Lidé si uvědomili nutnost ochrany vodních zdrojů, podzemních i povrchových vod před znečištěním.

Přijetím Evropské vodní charty dne 6. května 1968 ve Štrasburku Rada Evropy zahájila mezinárodní spolupráci při ochraně vodních zdrojů včetně ochrany před znečišťováním. Tento dokument shrnuje význam vody pro člověka a životní prostředí a upozorňuje na závažnost problému hospodaření s vodou.

• Bez vody není života. Voda je drahocenná a pro člověka ničím nenahraditelná surovina.
• Zásoby sladké vody nejsou nevyčerpatelné. Je proto nezbytné tyto udržovat, chránit a podle možnosti rozhojňovat.
• Znečišťování vody způsobuje škody člověku i ostatním živým organismům, závislým na vodě.
• Jakost vody musí odpovídat požadavkům pro různé způsoby jejího využití, zejména musí odpovídat normám lidského zdraví.
• Po vrácení použité vody do zdroje nesmí tato zabránit dalšímu jeho použití pro veřejné i soukromé účely.
• Pro zachování vodních zdrojů má zásadní význam rostlinstvo, především les.
• Vodní zdroje musí být zachovány.
• Příslušné orgány musí plánovat účelné hospodaření s vodními zdroji.
• Ochrana vody vyžaduje zintenzivnění vědeckého výzkumu, výchovu odborníků a informování veřejnosti.
• Voda je společným majetkem, jehož hodnota musí být všemi uznávána. Povinností každého je užívat vodu účelně a ekonomicky.
• Hospodaření s vodními zdroji by se mělo provádět v rámci přirozených povodí a ne v rámci politických a správních hranic.
• Voda nezná hranic, jako společný zdroj vyžaduje mezinárodní spolupráci.